Katolická mateřská škola sv. Klimenta v Praze 7 je zřízena Arcibiskupstvím pražským jako samostatný právní subjekt: školská právnická osoba. Vznikla v roce 1990 a zpočátku využívala prostory ve státní mateřské škole v Kostelní ulici. Od ledna 2004 sídlí v pronajatém pavilonu MŠ U Uranie, v Praze 7, který byl v roce 2012 zrekonstruován.
Školní vzdělávací program je založen na křesťanských hodnotách. Preferujeme osobní a laskavý přístup. Podstatné pro nás je, aby se děti cítily přijímány a škola byla místem radosti, životaschopných vztahů, místem kde získají osobní zkušenost a poznají hodnoty , o které se budou moci ve svém životě opřít. . Cílem je všestranný rozvoj dítěte, ve všech jeho oblastech: tělesné, duchovní, psychické i sociální. Aby děti byly připraveny nejen na vstup do školy, ale především pro život. Důležitá je přátelská atmosféra, kde si vzájemně děti, pedagogové a rodiče mohou důvěřovat. Důležitý je soulad mezi rodinnou výchovou a zaměřením školy.
V současné době máme dvě třídy. Uspořádání dne má svůj pravidelný řád, který zohledňuje potřeby dětí a je vyvážen čas aktivit a odpočinku. Každodenní součástí dne je společná modlitba. Dětem nabízíme nejrůznější aktivity, dbáme o dostatečný pobyt venku, pracujeme s různými projekty, které pro děti vytváříme. Vše je vedeno zážitkovou formou a formou hry. Snažíme se, aby program a aktivity byly dětem „ušity“ na míru. Máme pravidelné katecheze při nichž využíváme pedagogiky Franze Ketta. Vycházíme z liturgického kalendáře a samozřejmě využíváme přirozený běh ročního kalendáře, jednotlivých dob a jejich bohatství, které s sebou nesou. S dětmi slavíme jejich narozeniny, sdílíme radosti i smutné události. Snažíme se vzájemně sdílet a vnímat potřeby nejen svoje, ale i bližních. Vzájemně se podporovat v tom, co je dobré a tak vedle sebe růst, vnímat nejen očima, ale především srdcem.
Patronem naší školy je svatý Kliment, který děti doprovází na jejich „ cestě“ v tomto jejich období.
Na závěr: „Dítě není nádoba, která touží být naplněna, ale plamen, který se touží rozhořet.“ (Francois Rabelais)